Historie zámku
Osada Ctěnice spadá od r. 1950 do katastru obce Vinoř (externí odkaz). V literatuře se uvádí nejstarší zmínka o vsi k r. 1235, kdy se připomíná Sulislav ze Ctimic (Zulizlaus de Cztimich), jde však o s největší pravděpodobností o nepravou listinu (podle mínění Augusta Sedláčka by mohlo jít také o Čimice).
V privilegiu Řehoře X. z r. 1273 jsou Ctěnice uváděny jako zboží Strahovského kláštera, ve 14. století. Dokument z roku 1372, kde se poprvé zmiňuje tvrz ve Ctěnicích se dostávají do okruhu zemědělského podnikání pražských měšťanů. První zmínka o zdejší tvrzi pochází z r. 1372, kdy ji od Gery, vdovy po Volflinu Galmovi, koupil pražský měšťan Jan Zeiselmeister. Gotická tvrz, založená snad krátce předtím, měla pětiúhelníkový areál opevněný jednoduchou hradbou a příkopem a tvořil ji palác a hranolová věž s bránou.
V této době se ves nazývá nejčastěji jako Stěnice (ještě v berní rule r. 1654), r. 1396 i Scinice, od 16. století v dnešním znění Ctěnice (i když ještě na Müllerově mapě z r. 1720 Stienetitz a v 19. století také jako Čtěnice).
R. 1421 zabrala tvrz pražská obec a dala ji Martinu Zumbergerovi. Z r. 1435 pochází svědectví o Barboře ze Ctěnic a jejím někdejším manželu Jakubovi.
Od r. 1502 patřily Ctěnice Václavu Hrzánovi z Harasova, v držení tohoto rodu pak byly až do r. 1572. Nejdříve statek r. 1520 zdědil jeho syn Adam a v roce 1544 pak Adamův syn Mikuláš - druhý syn Václav obdržel blízký Jenštejn (externí odkaz). Mikuláš dal zřejmě kolem r. 1550 přestavět starou tvrz na renesanční zámek zřízením dalších traktů při hradební zdi s arkádami do nádvoří, a úpravou vstupní věže. Když pak před rokem 1565 zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilých sirotků již zmíněný bratr Václav, ale sirotčí majetek spravoval zřejmě velmi nedbale. Proto musel po dosažení zletilosti Adamův syn Adam ves se zámkem nabídnout k prodeji.
Před r. 1572 pak koupil Ctěnice Petr Myška ze Žlunic, který je r. 1578 prodal Oldřichovi Hostakovskému z Arklebic, ten zemřel r. 1585 a zboží zdědil syn Trystram. Protože neměl potomky, rozpoutal se po jeho smrti spor mezi jeho starším bratrancem (rovněž Trystramem) a strýcem Jaroslavem Kaplířem ze Sulevic (matčiným bratrem). Spor nakonec v r. 1600 vyhrál Trystram a obratem ruky majetek prodal r. 1601 Kateřině Smiřická z Házmburka. Ta zemřela již r. 1604 a Ctěnice její dědic Jan Zbyněk Zajíc z Házmburka prodal Václavu Boryňovi ze Lhoty, v jehož rodě zůstaly do r. 1626, kdy jeho syn Jan vyměnil svůj dědický díl, do něhož Ctěnice připadly, s Adamem z Valdštejna za Budeničky. Valdštejnův syn Maxmilián je r. 1652 prodal Janovi Antonínovi Losy z Losintálu, který k nim navíc r. 1656 přikoupil i nedaleké Sluhy (externí odkaz). V majetku rodu pak Ctěnice zůstaly až do r. 1781.
Do r. 1803 patřily potom Ctěnice Windischgrätzům, za nichž byl v 18. století renesanční zámek upraven ve stylu klasicizujícího baroka do dnešní podoby. Vstupní věž byla snížena o oktogonální část a zakončena tříbokým štítem s cibulovou střechou a lucernou. Zámecká budova je do nevelkého pětibokého nádvoří patrová, k okolnímu terénu dvoupatrová, krytá valbovou střechou. Vnější fasáda je členěna lizénami, do nádvoří jsou v přízemí slepé pilířové arkády. K vjezdu ve věži vede klenutý most přes příkop, který je dosud částečně zachován.
Od r. 1803 se majitelé Ctěnic často měnili. Od manželů Donátových je koupil Antonín z Hochbergu, který r. 1804 zvětšil statek o Goldberg, někdejší majetek kostela sv. Vojtěcha v Praze. Potom následoval r. 1808 Jan Antonín Hartman z Klarštejna, r. 1820 František Antonín Desfours, jehož dcera odkázala Ctěnice r. 1831 Josefíně ze Schwarzenberka a Gabriele z Ditrichštejna.
R. 1849 získaly Ctěnice nového majitele - velkopodnikatele a velkoobchodníka Alexandra Schöllera, který koupil celý majetek jako pozůstalost po hraběnce Aloisii Desfoursové. Rod Schöllerů znamenal v Rakousko-Uhersku významný ekonomický subjekt. V prvních letech po vzniku republiky se firma rozdělila na vídeňskou a pražskou akciovou společnost. Po 2. světové válce patřil celý objekt Státnímu statku hl. m. Prahy. Dnešním majitelem je PIS, která celý objekt rekonstruuje. V současné době je zde již otevřeno historické Muzeum kočárů a činnost provozuje i jezdecký oddíl.
Fotogalerie
